Památky a zajímavosti

Hornobojanovický kroj patří do skupiny hanácko-slováckých krojů. Kroje jednotlivých obcí Hanáckého Slovácka liší často málo patrnými odchylkami, keré nezkušený pozorovatel těžko rozeznává. Kroj se v průběhu let vyvíjel a jako běžného oblečení se používal jen do první čtvrtiny dvacátého století.

Tradice malování kraslic je v Horních Bojanovicích věc stále živá a pro obec charakteristická. Kraslice se zdobí technikou reliefování voskem. Zakladním principem je stopa vosku nanášená na bílá nebo barevná vejce tahem špendlíkové hlavičky, kolínkem slámy nebo zápalkou.

Některé známé osobnosti jsou hornobojanovickými rodáky, jiné zde prožily část života nebo si k vesnici a jejím obyvatelům vytvořily hezký vztah. O těch je tato sekce.

Nejznámější lidové pověsti Horních Bojanovic přetiskujeme podle knížky Horní Bojanovice – putování staletími. První z nich – O ztraceném drábovi, je spíše než pověst historická anekdota, a kdoví – třeba je to i pravda.

Obec se horopisně se nachází v jižních výběžcích Ždánického lesa, v jeho části, zvané Boleradická vrchovina. Typickými horninami jsou třetihorní usazeniny, zejména slídnaté pískovce. 

Pravěk

Název obce tvoří původně staroslovanské osobní jméno Bojan a koncovka -ice přiřazující se ke jménům čeledním-patronymickým. Pojmenování Bojanovice značí tedy ves lidí Bojanových. Přívlastek Horní (Superior) se poprvé objevuje (zřejmě pro odlišení od Dolních Bojanovic) roku 1464.

Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Vavřince. Prošel několika stavebními úpravami. Stavba má původní gotické jádro a nynější podoba chrámu pochází z konce 16. století.

Dne 12. 5. 1997 byl rozhodnutím č. 27 předsedy Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky Milošem Zemanem udělen Horním Bojanovicím znak a prapor. Autorem znaku i praporu je Miroslav Pavlů.