Hornobojanovický kroj a jeho proměny v čase

Hornobojanovický kroj patří do skupiny hanácko-slováckých krojů. Kroje jednotlivých obcí Hanáckého Slovácka liší často málo patrnými odchylkami, keré nezkušený pozorovatel těžko rozeznává. Kroj se v průběhu let vyvíjel a jako běžného oblečení se používal jen do první čtvrtiny dvacátého století. Později se udržela jen jeho slavnostní forma, používaná u významných příležitostí (hody, svatba) a všední, značně již zjednodušená a ovlivněná dostupnou konfekcí.

Vývoj kroje od 19. století

kroj-1919V polovině 19. století nosili mužáci kožené kalhoty ke kotníkům a svobodní kalhoty po kolena s modrými punčochami. Nezbytnou součástí mužského oděvu byly klobouky. Vlasy mužů sahaly až na ramena. Počátek 20. století se vyznačuje ústupem tradičního mužského oděvu a muži chodili v běžném civilním oděvu. Kroj pro slavnostní příležitosti si však zachovávali. Od 50. let se k mužskému kroji nosily někdy i polobotky, ačkoli se původně nosily jen vysoké boty.

Ženy na hlavách nosívaly původně čtvercové bílé vyšívané šátky zvané šaty. V třicátých letech 19. století na venkov pronikly turečáky. Ženské kožichy byly krátké, pošité suknem a lemované liščí kožešinou. Konfekční oděv se začal prosazovat i v ženském odívání, v době protektorátu se ale tradiční kroj znovu těšil značné oblibě, jako projev národní hrdosti a vzdoru. Začaly jej nosit i ženy, které ho předtím již odložily. Okruží ženského kroje bylo až do 2. poloviny padesátých let položené na korduli.

Současné formy kroje

krojSlavnostní varianta se nosí téměř výhradně o hodech a plní funkci esteticko reprezentační. U mužů je košile z jemného bílého plátna nabíraná do manžet. Stojatý límeček, lemovaný krajkou, vyšívaný. Kordula je z černého sukna stejně jako kalhoty. Kalhoty mají kožený pás se cvoky. Klobouk je černý, pošitý šmukem a stuhami, vyšší a kóničtější než v okolí. Ve předu má seskládanou stuhu se zasunutou voničkou. Voničku se stuhami má také kordula. Na klobouku najdeme kosérek, což bylo nejčastěji kohoutí bílé péro jako odznak dospělosti. Ženský kroj má barokní linii. Žena má na košili nejprve oblečeno jelito (molitanový válec) a na něm několik spodniček se sklady. Svrchní sukně se šije z různých materiálů. Rukávce jsou z jemného bílého plátna s krajkovými kanýry, v nadloktí zavázány barevnými stuhami. Límec (vobojek) se nosí mírně zvižený. Nedosahuje však takového zaclonění obličeje jako u severnějších variant kroje. Také kordulka se šije z různých materiálů. Je hluboce vystřižena a bohatě lemována skládanou stuhou. Zdobí se vyšíváním a zapíná se hustě našitými knoflíky. Zástěra se šije z jednoho kusu látky. Je dosti široká. Na nohou se nosí boty-sometky doplněné bílými punčochami. Stárky nosí na hlavě věnec. Doplňkem je vyšívaný šáteček, sežehlený do čtyř skladů. Nosí se v ruce. Všední formu ženského kroje dnes tvoří jupka, sukně se zástěrou, šátek a v zimě vlňák, plstěné papuče do půli lýtek. U mužů je to modrá zástěra s laclem.